Datum: 17.05.2013 - 18.05.2013
 


Článek z www.offroadmaraton.cz

24Hours OffROAD Maraton Dobřany: KB System uhájil vítězství rozdílem dvou a půl minut!

Již po šestnácté se v Dobřanech u Plzně jel nejtěžší závod svého druhu v Evropě na 24 hodin. V neuvěřitelném finiši zvítězil KB System offroad team před Kubi teamem Geneve, když oba najeli shodně 112 kol! Ve společném klání na dvě hodiny byl mezi čtyřkolkami nejlepší Martin Miřejovský z Teamu Max 2, mezi motorkami Radek Bezděk z Husaberg racing teamu.

Dobřanské klání začalo mimořádně již v pátek 17. května. Pozvání na sobotní hudební festival totiž přijala rocková kapela Bonfire z Německa, a tak se noční závodění posunulo o den dopředu. Trať v Dobřanech je velmi dobře známá, úvodní dvojitý výjezd tentokrát nevedl na promenádu mezi stromy, ale hned za stromy řidiči točili doprava, sjížděli zpět před diváky a pokračovali k časomíře. Od té vedla přímá cesta do bahnitého brodu a dále dozadu směrem k navážce. Ta se sice z počátku jezdila napřímo, ale s přibývajícími hodinami a prudkým lijákem nebyla jiná možnost, než haldu objet. Své by o tom mohli vyprávět členové Wogo teamu (st. č. 253), kteří si párkrát na navážce skočili, uklepali trubičku od brzd a závady je pak již neopustily. Se zadřeným ložiskem na kladce a totálně vytrhaným rozvodovým řemenem skončili v depu již po 18 kolech.

Páteční počasí bylo ve znamení slunečna, trať byla suchá, tvrdá a dobřanskou roklí se valila mračna prachu. V sobotu po druhé hodině ranní se vše změnilo. Propukl avizovaný přívalový liják, prach se proměnil v bláto a brody se naplnily až po okraj. Zejména pro buginy v té chvíli začalo peklo, v některých místech projížděly až metr hlubokou vodou s bahnem a technika (i posádka) dostávala pořádně zabrat.

Ještě za slunečného pátečního počasí si automobilové týmy zkusily zaváděcí kolo a pak se již začaly řadit po Šlovický kopec, aby stihly start v 16:00. V řadě stálo vždy šest aut vedle sebe, jejich posádky spořádaně vyšly nahoru a s mávnutím vlajky sprintovaly dolů, přesně po vzoru závodu v Le Mans. Nejrychlejší "odpich" měl Josef Voříšek v bugině Articat Wild Cat 951 v týmu Josefa Macháčka (st. č. 10). Mírnou polemiku o bezpečně zapnutých pásech vystřídala oblaka prachu, které Josef vytvořil na vrcholu kopce. Při ostrém startu mu praskla přední poloosa a stěží se vyškrábal nahoru. Připomněl tak loňskou neuvěřitelnou smůlu Kubi teamu Geneve, který ujel všehovšudy snad jen deset vteřin a ihned odstoupil s poruchou automatické převodovky. Poloosa buginy byla samozřejmě menší problém, a tak Wildcat směřoval bleskově do depa na servis.

Na trati se mezitím rozehrávaly nelítostné souboje. V kategorii do 1000 ccm se na sebe pověsily buginy s čísly 99 a 14, EMU team CZ a Vype racing team. Během první hodiny šly do soubojů bok po boku a vypadalo to, jako by jejich řidiči chtěli rozhodnout čtyřiadvacítku v prvních pěti kolech. Však taky Jirka Batovec (st. č. 99) už po třetím projetí kolem časomíry kontroloval v tankovací zóně vůle na řízení jejich stroje Emu 800, kterému se šarvátky s Wildcatem vůbec nelíbily. A to nemluvíme o pravidelné bahenní koupeli. Nakonec to ale nebylo Emu, které odpadlo jako první. Wildcat Josefa Macháčka se sice po počáteční půl hodině dokázal vrátit na trať, problémy s předním náhonem ho ale neopustily, odešla mu další poloosa a následně i celý předek, a tak i přes další skoro dvě hodiny v depu odstoupil tým Macháček & Voříšek po 35 kolech. Slabou náplastí bylo zajeté nejrychlejší kolo závodu, které se do konce klání již nezměnilo.

EMU team CZ nakonec zajel téměř dvojnásobné množství kol, dohromady 63. Jeho bugina začala zlobit ve druhé polovině závodu, kombinace bahna, vysoké zátěže a zmiňovaného přívalového deště byla nad její síly. Stejně tak nepomohly v součtu více než čtyři hodiny v depu. EMU team tak nedokázal navázat na úspěch ze Šiklova mlýna, kde kategorii vyhrál.

Téměř podle představ se dařilo Dušanu Randýskovi s Wildcatem pod křídly týmu KM Racing (st. č. 55). Randýsek sice hned po úvodu uháněl do depa, jeho sedačka pro spolujezdce není skořepina a jakmile ji začal koupat v bahně, nasávala do sebe vodu jako houba. Po zbytek závodění ale Wildcat šlapal podle představ. Své řidičské umění si v něm užili i Pavel Kubíček a Martin Macík, který měl možnost poměřit síly s juniorem - Martin Macík mladší odřídil část závodu ve stroji Vype racing teamu. Bugina KM Racing nakonec stála v depu v součtu celkem čtyři hodiny a s konečnými 80 koly brala bronz.

Vype racing team byl tentokrát o "chlup" lepší, během 24 hodin dokázal ujet 89 kol a pral se dokonce i o vítězství. Měl ale neuvěřitelnou smůlu na pneumatiky, během závodu vyměnil šest gum. Možná i kvůli tomu ztratil v celkovém součtu dvě kola na vítěze, suverénní RTR projects (st. č. 40).

Ten se svým Wildcatem přitom hned po pěti hodinách nevypadal moc dobře, mechanici se pustili do výměny variátoru. Stejně jako Vype racing, i RTR projects řešil hned několik defektů a nad ránem přidal ještě výměnu řízení, kulových čepů a následně servis zadřeného ložiska zadního kola se všemi následky, poškozeným brzdičem, těhlicí i poloosou. Přesto se mu podařilo náskok uhájit a vydobyl si nejen vítězství v kategorii, ale také třetí místo absolutně za dvěma největšími rivaly z kategorie Speciálů nad 2000 ccm. RTR projects aktuálně vede tabulku průběžného pořadí v kategorii se 69 body. A jelikož si neklade malých cílů, letos by ji rád vyhrál.

Jak potvrdili Tomáš Miniberger a Honza Červenka, z průběhu i výsledku závodu byli nadšení. I když šéf Tomáš měl na začátku cíl vyhrát absolutně, s vítězstvím v kategorii a třetím místem celkově byl naprosto spokojen. Oba jezdci jsou hlavně okruhoví závodníci a 24 hodin v terénu jeli poprvé. Doufají ale, že ne naposledy. I když stoupající bláto a voda v brodu je trochu potrápily. "Do brodu se vjíždělo na nádech a vyjíždělo na výdech. Auto ke konci už nemělo žádnou trakci a bylo jako kolesový parník." Offroad jako takový byl letos pro celý tým novinkou, vůbec poprvé ho zakusil na prvním závodu v Mohelnici. A zalíbil se jim. "Závodíme přesně v duchu našich tradic, s malým, rychlým, otevřeným autem, které nemá okno, nemá dveře. Tak, jak jsme vychovaní z okruhů. A i v terénu jsme naprosto spokojeni." Hlavní podíl úspěchu přičítají vyrovnanosti všech jezdců v týmu a skvělému zázemí, které jim poskytli kluci z Bruntálu.

Kategorii Amatér obsadily celkem tři posádky. Týmy na druhém a třetím místě svedly vyrovnaný souboj. Bronzoví Záchranáři (st. č. 111) v letos novém černém Jeepu Cherokee s motorem 4,0 l stále zúročují extrémně nízkou pořizovací cenu auta (údajně kolem 25 tis. Kč včetně úprav). Bez výraznějších technických zásahů ujeli na okruhu v Dobřanech 41 kol. Stříbrný tým mezi Amatéry, Option 4x4 offroad sport tým (st. č. 247) v Nissanu, zvládl 53 kol včetně téměř sedmihodinové pauzy v depu a připsal si důležité body, které se v tomto závodu (oproti základu) násobí třemi.

Jedním z favoritů seriálu v kategorii Amatér byl bezesporu tým Kamionservis (st. č. 227). Bílý Defender, který mimochodem pochází z Německa a místo původního anglického v něm burácí motor ze silného pick-upu Mazda, podával i v Dobřanech vynikající výkony a dovezl své majitele na nejvyšší příčku. Stejně jako v loňském roce. A to šéf týmu Tomáš Hodr dokonce hodinu a půl před cílem zavelel odstavit auto do depa a šetřit ho na další klání. Celkový součet 76 kol byl na auto mezi amatéry obdivuhodný a zcela srovnatelný s profesionálním polem.

Kategorie Speciálů do 2000 ccm byla obsazena proti minulým ročníkům velmi slabě, pouhé dva vozy v prvopočátku ukazovaly spíše na vlažný souboj. Ale opak byl pravdou. Oba týmy, WINGS team (st. č. 144) se Suzuki Vitara 1,6 l i KB System offroad team (st. č. 177) se Suzuki Samurai 1,6 l, se pustily do soubojů s koly i s technikou naplno. A zatímco KB System si vybral smůlu v Šiklově mlýně, kde se potýkal s výkonem motoru a problémy s palivovou soustavou, WINGS team trpěl v Dobřanech. Nejdříve Vitara přišla o servo, což způsobilo první dvě hodiny ztráty v depu, další hodinu přidala blesková výměna zadního diferenciálu. Naposledy ale zazlobila poloosa, auto zůstalo v noci v terénu a trvalo dlouhých pět hodin, než se ho mechanikům podařilo dostat do depa a zprovoznit. Přes všechny tyto komplikace nasbíral WINGS team 59 kol a připsal si cenné body v pořadí kategorie, kde je nyní s přehledem druhý.

KB System offroad team tak měl otevřenou cestu ke zlatu, Samurai jezdil zcela bez komplikací a až na drobný servis byl jedním z nejvytrvalejších aut na trati. Celkový součet 73 kol tomu odpovídá, bodový zisk katapultoval tým do čela průběžného pořadí kategorie Speciál do 2000 ccm, ve které nyní o 13 bodů poráží druhé WINGS.

Nejsilnější kategorie Speciálů nad 2000 ccm atakovala opět rekordy historických tabulek. Tak jako byl loni rozdíl mezi malými speciály pouhých 31 vteřin, i letos dojely první dva vozy prakticky bok po boku. Bitvu až do konce předváděli Kubi team Geneve (st. č. 220) a KB System offroad team (st. č. 277). Tradiční rivalové, Range Rover Dakar a Speciál Audi 4,2 l, zajeli 112 kol, v přepočtu 672 kilometrů a finální rozdíl jejich časů byl necelé dvě a půl minuty! Oba týmy přitom předvedly zcela vyrovnaný výkon, bez zásadních poruch na strojích a problémů při řízení.

Poslední "nasazená" posádka KB System offroad teamu dokonce na trati zůstala celé čtyři a půl hodiny. Jak vyprávěl Vlasta Korec, byl to pro něj jeden z největších zážitků. "Kluci nasedali do auta v momentě dvou kol ztráty na první Kubi team. A oni si na závěr celého těžkého závodu dali 4,5 hodiny v kuse a ztrátu dohnali! Díky nim máme vítězství v kategorii i talíř za absolutního vítěze." Vlasta Forejt zase pojmenoval letošní nejdelší závod jako 24 hodin bez ostřikovačů. A zhruba pětihodinový déšť v nočních a ranních hodinách velmi přivítal. "Ještě že byl, protože byly louže, plné brody a díky tomu jsme si nádherně omývali skla." To potvrdil i Vlasta Korec, kterému se po volání, že má totálně špinavé sklo a potřebuje vodu, ozvalo z vysílačky: "Vjeď do brodu a umyj si ho sám!" Oba členové za celý tým potvrdili, že se již velmi těší na 4. ročník Intercontinental Rally 2014, jehož startovné získali za absolutní prvenství v závodu. A moc rádi by byli i absolutními vítězi celé sezony OffROAD Maratonu 2013, kteří si taktéž odnáší startovné na toto obrovské závodní dobrodružství ze španělské Almerie do senegalského Dakaru. Zatím se o první absolutní příčku dělí s Kubi teamem Geneve za dosud najetých 841 kilometrů.

Ačkoliv Kubi team nakonec skončil druhý, předvedl o 24 hodin lepší jízdu, než loni, kdy automatická převodovka Range rovera selhala hned při nájezdu do prvního kola a tým musel skončit. Mirek Kubiček byl se závodem spokojen: "Byla to dobrá 24hodinovka, ostatně jako každý rok, jsme velice spokojení s průběhem i počasím, i když nám to nakonec nevyšlo tak, jak vyjít mohlo." Broňa Franc navázal: "Chybělo nám trochu štěstí. V závěru závodu odešla zpátečka, takže jsme nemohli vycouvat a když byla zacpaná dráha, nebo se něco stalo, tak jsme museli čekat na někoho, kdo přijel a pomohl nás zatáhnout zpátky. A shodou okolností to byl KB System, takže se vždy ocitl před námi a naprosto zaslouženě vyhrál."

Kubi team Geneve jel již dvanáctou 24hodinovku. Čtyřikrát zvítězil a dvakrát byl druhý. Do České republiky jezdí ze švýcarské Genevy, jak již sám název týmu napovídá. Než dojede na místo, má již tisíc kilometrů za sebou a je, jak říká Mirek Kubiček, pěkně rozjetý. "Jelikož tento druh závodu v místě našeho současného bydliště neexistuje, dojíždíme na něj. Podle mě to jsou nejlepší závody, které existují." Přáním celého týmu je letos ještě alespoň dvakrát vyhrát.

Třetí místo v kategorii nad 2000 ccm získal WINGS team (st. č. 244), jeho speciál Brouček 4,2 l zazlobil hned po prvních kolech, mechanici se báli o homokinetický kloub, ale byla to "jen" volnoběžka. Když se ale WINGSové pokoušeli šetřit přední náhon, zůstali při jednom okruhu v brodu, ve kterém se Tomáš Lukasík snažil vyškubnout ven na pevnou půdu. Vše ale skončilo utrženým silentblokem, urvaný motor proděravěl hadici v olejovém chladiči a jelo se do depa na dvě hodiny. Jak řekl Tomáš, štěstím bylo, že motor bez oleje ujel třičtvrtě kola a nic se mu nestalo. A přestože auto po zbytek závodu fungovalo vesměs bez problémů, v celkovém součtu si WINGS team připsal 91 kol a spadl na celkové třetí místo v kategorii a šestou příčku průběžného absolutního pořadí dle počtu ujetých kilometrů. Jak po závodu řekl Pavel Režný, po opravách ze začátku klání již bojovali jen o ono třetí místo. Ale i tak si 24 hodin v Dobřanech užili. Skončili unavení, ale šťastní.

Mezi nejsilnějšími speciály se potkalo celkem osm aut, z nich některé vídáme na OffROAD Maratonu jen zřídka. Plzeňský tým Offroaddraci.cz/Intercontinental Rallye (st. č. 210) se speciálem Škoda 1,8 l Pepy Dryjeho je pravidelným účastníkem dobřanského klání. Přestože se letos zasekl v depu kvůli netěsnosti trubičky serva a tím velmi komplikovanému řízení, podařilo se mu ujet 84 kol a získat čtvrtou příčku. Na pátém místě skončil další ze svátečních jezdců, DTV Radíkovice (st. č. 234). Žlutý Sangyong byl původně na prodej, nakonec ale zůstal v garáži Radíkovických a ti se s ním přijeli po roce pochlubit do Dobřan. Celkových 67 kol po roční pauze určitě hodnotili jako velký úspěch. Jistě lepší úspěch očekávali Valaši (st. č. 216), kteří se svým zeleným Krokodylem 3.5 l zvládli 62 kol a poté fandili soupeřům. A ještě perlička na konec líčení nejdelšího závodu aut v roce. Tým Bída s nouzí (st. č. 219) vyměnil kategorii Amatér za Special, postavil se s nesmrtelným Patrolem mezi velká auta a i mezi nimi se mu dařilo! Auto s nepřehlédnutelnou kravkou na přední haubně si vyjelo celkem 54 kol.

Krátce před tím, než auta dojela do cíle, předvedly své offroadové umění děti a mladší junioři na jednodušší trati. Přihlížející mrazilo nejen ze skvělých výkonů nejmenších závodníků, ale také z ošklivě vypadajícího pádu jednoho soutěžícího, který se díky včasnému zásahu dospělých u trati a záchranné služby rychle dostal do formy a již pár dní po závodu mířil do školy. Z prvního letošního zlata měl obrovskou radost Richard Ctibor z týmu Rokle, který během 15 minut zvládl 14 kol a o 16 vteřin porazil druhého Vojtu Šípka z Tatra teamu a o dalších 13 vteřin Martina Drinku z Kolben teamu. Martin měl co dělat, aby uhájil bronz před Terezkou Matulákovou z Moto Klubu Bezinka Kamýk, která cílem profrčela o pět vteřin později.

První dva dětští motorkáři si zapsali 15 kol, nejrychlejšího Ondřeje Svobodu z týmu Vito Tlučná následoval Vítek Hajný z KPJ Bohutín. Ten měl se stříbra určitě radost, protože mezi juniory mladšími se mu moc nedařilo a skončil devátý. Bronzová příčka připadla Danielu Bodurkovi z SK Kozolupy se 14 koly.

Kategorie mladších juniorů byla našlapaná hned několika favority a každý z nich měl zálusk na bednu. Nakonec se na ní objevili první Jakub Nejedlý z týmu IR 2014, druhý Honzík Páník týmu z Autodoprava - Páník Petr a třetí Martin Daněk z Marty racing týmu. Všichni na trati předvedli krásné souboje a kolem časomíry každý projel 21krát.

Mladším juniorům na motorkách kraloval Daniel Šváb ze Švábi family, vedoucí jezdec průběžného pořadí letošní sezony, následovaný Michaelem Nedomou z týmu Motor Abertamy a Jirkou Nacházelem z MSK Panská Skála. Tato trojice ukázala převahu nad ostatními a připsala si jednotlivě 18 kol.

Hromadný motorek a čtyřkolek byl plánovaný na pátou hodinu odpoledne. Trať po dojezdu aut ale potřebovala upravit, hlavně brod byl pro jednotlivce prakticky nesjízdný. Všech 166 strojů se pod Šlovickým kopcem seřadilo o hodinu později za doprovodu slunečný paprsků. Někteří závodníci měli obavu ze vzájemných střetů, ale široká trať, gentlemanský přístup a chuť si hlavně zazávodit udělala z dobřanského klání jeden z nejhezčích závodů. O to více mrzelo, když hned několik jezdců muselo již v prvních kolech odstoupit kvůli závadě na technice. To se Milanovi Junkovi z Cickin Pernink týmu stalo dokonce již při technické kontrole, kdy zazlobila baterie. Doufejme, že si všichni, co předčasně skončili, vybralo svůj kalich smůly do dna a příští závod si užijí naplno bez problémů.

Společný závod vyžadoval velkou koncentraci hlavně na startu, kde jezdci byli odmávnuti v několikavteřinových rozestupech, motorky dle kategorií nejdříve. Už při seřazování strojů divákům běhal mráz po zádech a stoupal adrenalin, stejně jako všem jezdcům. Po mávnutí vlajkou stroje vyjížděly stejně jako auta přímo do strmého kopce a byl to pořádný hukot!

Nechybělo ani divácké drama, kdy jeden ze čtyřkolkářů s pracovním strojem nezvládl výjezd do kopce, zůstal stát zhruba v jeho dvou třetinách, což se po chvíli nelíbilo samotné čtyřkolce, jež se převážila a kutálela po svahu dolů, sprintující jezdec před ní. Ten projevil pud sebezáchovy, stihl se párkrát otočit a sledovat dráhu svého stroje a včas uhnout. Nikomu se nic nestalo, ale zatajený dech měli diváci ještě pár minut poté.

Úplně první proťal cílovou pásku Radek Bezděk z Husaberg racing teamu z kategorie Mistr Moto E2, který jako jediný ze všech jezdců absolvoval 18 kol. Ještě při registracích váhal, zda má vůbec jet. Ale vzhledem k výsledku svého startu určitě nelitoval. Se sedmnácti koly se za ním umístil Lubomír Vojkůvka z IR 2014, který v Dobřanech hýřil dobrou náladou a závod odjel v pohodě a s přehledem. Spokojený byl i další z veselých jezdců, Matěj Macháček z týmu Gas Gas ČR se 17 koly, který předvedl nejrychlejší okruh v délce 6:48 min. Navíc vede průběžné letošní průběžné pořadí s pětibodovým náskokem na Luboše Vojkůvku. Všichni tři jezdci dojeli nejen první v kategorii, ale také absolutně.

Hned za nimi se v cíli objevil vítěz kategorie Mistr Moto E1 Dan Galia z týmu RD racing. Dan si letos drží skvělou sérii a v celkovém pořadí sezony zatím vede o 13 bodů před druhým Patrikem Nelibou z MX Lhotky. Ten v Dobřanech bral bronz za 16 kol a ke stříbru gratuloval Miroslavu Staňkovi z Enduro teamu Horažďovice, který zvládl o kolo více.

František Ferus z Enduro teamu Klatovy o.s. byl vítězem mistrovské veteránské kategorie. Plný počet bodů si připsal za 16 kol, které zajel s dvouminutovým náskokem na Pavla Nuska z Motoklubu Bílina. Bronzový Jan Fiala z FK Cars racing týmu nakroužil 15 kol. Letošní poměrně vyrovnanou bilancí vede tabulku průběžného pořadí s devítibodovým rozdílem před Standou Dobiášem.

Jeden z nejtěsnějších soubojů na pohárových místech proběhl mezi pohárovými E1. Rozdíl mezi prvním Pavlem Oudou a druhým Martinem Novotným byl pouhých 39 vteřin. Oba jezdci prokázali skvělou tréninkovou přípravu pod křídly stáje Midland racing. Bronzový pohár připadl Pavlu Liškovi z Motoklubu Chrastava, jehož Honda obkroužila trať celkem patnáctkrát. Pavel si zatím drží bronz i v letošním průběžném pořadí.

Vítěz nejsilnějších pohárových motorek Tomáš Kolanda z týmu MIFA Moto ujel o kolo stříbrnému Michalu Černému z Alimax racing týmu. Chybělo jen 13 (!) vteřin, aby se na bedně objevili dva jezdci stáje Alimax. Čtvrtý Aleš Černý se musel sklonit před svým jmenovcem Alešem Bártou z Kaskadér teamu, vedoucím jezdcem průběžného pořadí s 55 body.

Tři nejrychlejší veteráni v pohárové třídě měli na kontě 15 kol. Na bedně se od nejvyšší příčky seřadili se zhruba dvouminutovými rozestupy v pořadí: Tomáš Mathauser Castrol Racing teamu, Petr Corfu z Moto KVK a Petr Kubín z týmu Motorest Nučnice. Favorité sezony skončili na dalších dvou pozicích. Čtvrtý Vítězstav Poledník z Enduro teamu Orlová letošní sezonu průběžně vede o pouhý bod před René Kvintou z DEVA MX racing teamu, pátým v Dobřanech. O třetí místo celkově "se přetahují" se shodným počtem 47 bodů Bohumil Šeda, týmový kolega Vítězslava Poledníka, a Dušan Kadrnožka z DD teamu. Ti v Dobřanech dojeli na 10. a 11. místě.

Plný počet bodů si z Mohelnice, Šiklova mlýnu i Dobřan si odvezl starší junior Michael Cibulka z Moto Klubu Bezinka Kamýk. Míša startuje i s dospělými v pohárové třídě E1, kde z 19 jezdců skončil na krásné 11. pozici. Adam Kvinta z Bodro teamu bral stříbro a Matyáš Janda z Janda teamu bronz.

Po absenci v Šiklově mlýně se v Dobřanech v "plné polní" ukázal Martin Miřejovský s Teamu Max 2. Trať v Dobřanech letos poprvé výrazně nahrávala sportovním strojům a Martin si ji užil s úsměvem sobě vlastním a v cíli byl absolutně prvním čtyřkolkářem, stejně jako v kategorii Mistr Quad SP. Dvě minuty za ním dorazil Tomáš Šefrna ze Suzuki teamu Bohutín, který najel stejně jako Martin 16 kol. A další necelá minuta rozhodla a třetím místu mezi mistrovskými sportkami Františka Novotného z týmu Galaxybike. V absolutním pořadí prvních osm závodníků najelo 16 kol, z nich prvních sedm na sportovní čtyřkolce. Při pohledu do průběžného pořadí se o třetí pozici dělí Martin Miřejovský s Miroslavem Stupkou ze Stavebniny Stupka teamu, druhá pozice patří Františku Novotnému, kterého dělí šest bodů od prvního Romana Kratochvíla z týmu Quad no. X. Ten v tomto klání zajel nejrychlejší čtyřkolkářské kolo v délce 7:15 min.

Statistiku sportovních strojů na čtyřech kolech v Dobřanech jako první naboural Martin Malát z Journeyman racing teamu, který byl sice celkově osmý, ale zvítězil v kategorii Mistr Quad 4x4. Jako jediný z mistrovských nejsilnějších traktorů zvládl 16 kol a s přehledem porazil stříbrného Jana Duška z týmu Galaxybike a bronzového Martina Švandu z týmu Radio Hey - Quadservis Tábor - čtyřkolky Tišnov. Oba zvládli 14 kol a cílem projeli s rozdílem necelých tří minut. Martina Maláta dělí pouhé tři body od letos průběžně prvního Rostislava Plného z týmu PR interier a jen dva body od třetího Martina Švandy.

Mistrovské veterány dovedl do cíle Vladimír Novotný z MX racing-team CVS Klešice. Se svou KTM si v Dobřanech zakroužil 15krát a zaslouženě převzal pohár za první místo. Největším soupeřem mu byl nakonec druhý Rudolf Dvořák, týmový kolega Martina Miřejovského z Teamu Max 2. Cílem prolétl se stejným součtem kol a necelou dvouminutovou ztrátou. Ovšem pořádný souboj o bednu propukl mezi Michalem Vágnerem z týmu Michall a Janem Kadeřábek st. z Kábek Racing Teamu. Úspěšnější Michal prolétl kolem šachovnicové vlajky s náskokem necelé minuty. Všichni tři nejúspěšnější jezdci vedou i tabulku průběžného pořadí a to s pouhými dvoubodovými rozdíly! První je Ruda Dvořák, druhý Michal Vágner a třetí Vladimír Novotný.

Skalp v nejslabší kategorii pracovních čtyřkolek do 300 ccm ulovil Antonín Koutecký z Vype Racing Teamu s.r.o. Do cíle dorazil po 14 kolech s naprosto pohodovým náskokem sedmi minut na Davida Buřívala z ASP Group racing teamu. Bronz uhájila s dvoukolovou ztrátou Barbora Fischerová z Quad teamu Fischer. Bára je v průběžném letošním pořadí druhá s 20 bodových náskokem na třetího Honzu Režného z WINGS teamu a 13 bodovou ztrátou na prvního Antonína Kouteckého.

Největší pohár mezi pohárovými čtyřkolkami do 500 ccm náležel René Daubnerovi z týmu Rider Racing, který se svými 13 koly téměř vyrovnal prvnímu mezi pohárovými traktory nad 500 ccm. Tím byl Martin Ševčík ze Ševča teamu, který na svém Can-Amu zajel 14 kol, oproti 13 kolům druhého Bohuslava Mrózka a dvanácti kolům Petra Šikuly z Red Teamu Tišnov. Martin Ševčík i Petr Šikula si upevnili svoji pozici v průběžném pořadí na prvních dvou místech se 69 a 59 body, velmi těsný souboj nyní probíhá na následujících dvou příčkách, kdy třetího Dušana Padevěta ze Superkary.cz a čtvrtého Drahomíra Valinu z týmu Rider Racing dělí pouhý bod!

Starší junioři jeli celou hodinu a na stupních vítězů se již tradičně objevila známá jména. Nejrychlejším byl na své Suzuki Michal Šefrna ze Suzuki teamu Bohutín se součtem sedmi kol. Druhý Filip Koutecký s Yamahou dojel o dvě minuty později a po bronzu v Mohelnici a zlatu v Šiklově mlýně má z letošního roku doma poháry všech velikostí. V Dobřanech o pouhých 42 vteřin předstihl Robina Chuma na Can-Amu z týmu Opravy motorových vozidel Jaroslav Chum.

Dobřany letos ukázaly svoji vlídnou tvář, slunce dodávalo energii, déšť smyl prach, auta si užili skvělých 24 hodin a na rozšířené trati si proháněli motorky se čtyřkolkami.


Přihlásit se

Created by Bonfire - 2006. Powered by LDU 802