Ostrava pod křídly Wings byla tradičně skvělá
Už potřetí si offroaďáci dali díky Wingsákům pravý offroad v motokrosovém areálu v Ostravě – Vřesině. Mnozí přijeli s očekáváním, jiní s jistotou, že i letos bude sever Moravy stát za to.
Wings tým opět překvapil specialitkami, které na závodech jinde nevídáme: například nejlepší jezdci si letos odnášeli mimo jiné skleněné medaile na použitých řetězech či do trofejí zasazené písty. Oproti předcházejícímu roku bylo i lepší počasí a rtuť teploměru se už od časného rána pohybovala nad nulou, aby pak přes den vyšplhala až na meteorology neočekávaných 12 stupňů.
Obavy z rozbahněné trati vzaly za své, protože nad Ostravou bylo sice zataženo, ale bez jediné kapky. Počasí ostravskému maratonu rozhodně přálo. Teplota tak akorát na polovinu října, minimum srážek, snad jen kdyby toho světla bylo víc. Ani páteční lehké přeháňky nezanechaly žádné zrádné hluboké bláto. Naopak, trať byla z tohoto pohledu ideální – ani blátivá, ani prašná. A i když nedošlo ke slibovanému prodloužení trati na horní louku nad areálem (kvůli nenaplněným slibům jejich majitelů) a motorkářů i čtyřkolkářů bylo o něco méně, než jsme zvyklí, bylo se nač dívat. Pravda, netušíme, zda počet závodníků neovlivnily voličské povinnosti, nepříznivá předpověď počasí nebo lenost jet na závody i 400 až 500 kilometrů...
Jako první se do tříhodinové bitvy vydali čtyřkolkáři. Zatažená obloha nenechala osvítit trať slunečními paprsky, a proto byl start lehce posunut, aby bylo dostatečně vidět i v lesních úsecích. Čtyřkolkářům to ale rozhodně nevadilo, naopak, neplánované zaváděcí kolo jim přišlo vhod. Do závodu nakonec čtvrt hodiny po sedmé ranní vyrazilo celkem 85 quadů v osmi vlnách. Hned na začátku tříhodinového maratonu se s potížemi začal potýkat jeden z nejlepších jezdců letošního roku, Pepa Hort. Hned v prvních minutách zastavil u kraje trati, aby prohodil několik slov se svým doprovodným týmem - a to neznačilo nic dobrého. Závada na stroji na sebe nenechala dlouho čekat. Převodovka nevydržela výkon Pepova stroje a odporoučela se. Pro Josefa tak Ostrava znamenala jeden z mála klání, kdy v letošní sezoně nesbíral body.
Speciální čísla na trati předváděli tentokrát i veteráni, třeba Honza Bažant. Do cesty se mu připletla jiná čtyřkolka, která ho po prvních strkancích poslala elegantním obloukem do křoví. Honzovy modré kostrče je nám samozřejmě líto, ale na druhou stranu, pokud jsou to jen modřiny, tak sláva.
Hned čtveřice jezdců měla v cíli shodně celkem 37 kol. Asi nepřekvapí, že absolutně nejrychlejší trojice opanovala současně mistrovskou kategorii SP, a to v pořadí Martin Malát z Journeymanu, Petr Nejezchleba a Martin Miřejovský. Nejrychlejší kolo ovšem časem 4:01 zajel Zdeněk Mucha, který se nakonec na bednu nedostal. Mistrovské 4x4 se staly kořistí žlutých Canamáků v pořadí Karel Irlbek a Petr Svoboda, které na stupních vítězů doplnil třetí František Šíma z Polarisu. O náročnosti závodu svědčí i to, že plná polovina startovního pole této kategorie cíl neviděla, včetně favorizovaného a zmiňovaného Josefa Horta. Zkušení páni – veteráni - se stali kořistí Vladimíra Novotného z AMK Třemošnice před Vladimírem Kodim a Milanem Junkem. Až pod stupni vítězů tentokrát skončil Honza Bažant. Poté, co našel po kolizi ztracený dech a přepočítal všechny kosti, se sice vydal na stíhací jízdu a propracoval se dokonce na třetí místo, ale ještě před cílem zvolnil a jednu pozici v závěru ztratil.
Nejnabitější kategorii pohárových SP s dvaceti startujícími vyhrál s náskokem jednoho kola Václav Bazika, který dojel v absolutním pořadí čtvrtý. Za ním pak skončili dva Miroslavové – Stupka a Čejka. Traktory nad 500 ccm se staly kořistí Martina Švandy, do 500 ccm Václava Šance a „třístovky“ Jaroslava Vogla.
Motorky všech tříd přišly na řadu úderem desáté hodiny. Počet startujících se tentokrát po přejímkách zastavil na 65, což bylo o poznání méně, než jsme byli zvyklí v průběhu letošní sezony. Vysychající trať, čtyřkolkami uhlazená na řadě míst (zvláště v rychlých pasážích), dělala problémy hbitějším, ale nestabilnějším motorkám. Leckde se nebylo o co se opřít a jízda vyžadovala značnou předvídavost a opatrnost. Během chvíle se ukázalo, že je bezpečnější, taktičtější, ale i rychlejší, místo táhlého esíčka před tribunou přejet přes jednu z lavic. Nešťastná událost poznamenala hned první minuty závodu motorek. Zmíněná lavice se stala osudnou Rostislavu Ondračkovi, do té doby druhému v absolutním pořadí, kterého po doskočení na její vrchol zaskočil kámen, který se tam znenadání objevil. Stroj se o něj zapíchl, Rosťa udělal i s motorkou kotrmelec a následoval pád z výšky tří metrů po straně lavice. S nepříjemně vypadajícím zraněním kyčle byl odvezen do nemocnice. Po bližším vyšetření se ukázalo, že Rosťa nemá nic zlomeného a že je naštěstí jen hodně potlučený. Ostatní motorky se s náročnou tříkilometrovou tratí vypořádaly bez vážnějších problémů, a tak se mohly nadělovat řetězy s trofejemi.
Celkově nejrychlejší byla trojice z mistrovských E1, a to Matěj Glac z Bodro Teamu, Daniel Galia a Roman Krejčí. Za nimi pak dojel nejúspěšnější z E2 Richard Maršálek (pátý celkově) a nejlepší mezi mistrovskými veterány byl Daniel Jarnot. O vítězství v pohárových třídách se podělili Michal Rečka (E1), Miroslav Otáhal (E2) a Radim Drga (EVet).
Jestli jsme v kategoriích dospělých viděli dramata, potom v dětech to byly rovnou horory. V kategorii menších juniorů na čtyřkolkách je jasným favoritem již několik závodů po sobě Tomáš Rigó se startovním číslem 52. Dalo se tedy očekávat, že pokud ho něco dokáže zradit, bude to technika. A stalo se. Ve třetí minutě spadl Tomovi řetěz, který nasazoval celou minutu, než se povedlo čtyřkolku znovu uvést do chodu. Ostatní soupeři samozřejmě rádi využili nabídku na skoro tři kola „zadarmo“ a rvali se dál mezi sebou. Třeba souboj mezi Honzou Páníkem a Štěpánem Urbanczykem. Štěpán se celou dobu držel za Honzou jako klíště a čekal, až jeho soupeř znervózní a udělá chybu. Dočkal se, když Honza u časomíry dostal hodiny, které se mu sice podařilo částečně vybrat, ale vteřinová ztráta stačila Štěpánovi k tomu, aby se dostal před něj. Tento stav vydržel až do posledního kola, kdy se v neuvěřitelném závěru Honza Páník prosmýkl bahnem vzadu u betonových skruží kolem Štěpána a dojel si pro body za třetí místo. Do tohoto souboje už v té chvíli nemohl zasáhnout zmiňovaný Tomáš Rigó, protože jeho řetěz v sedmé minutě znovu nevydržel a znamenal konec snažení a výsledné osmé místo. Jako druhý dojel Matěj Šrajer, který se v průběžném hodnocení dostal na rozdíl pouhých tří bodů od zatím stále celkově vedoucího Tomáše Rigó. Vítězem se stal Matěj Jendřišák.
Mezi desítkou dětí na čtyřkolkách si nejlépe vedl Dan Klíma těsně před Tomášem Pikartem a Tomášem Vašátkem.
Divoké byly i malé motorky. Poté, co se jeden nejmenovaný závodník postavil hned na startu na zadní tak nešťastně, že zkřížil cestu všem ostatním v první řadě, popadalo mezi lavicemi na klouzavém povrchu hned několik dalších jezdců a desetiminutovku malých motorek tak závodníci pořádně zdramatizovali. Juniory mladší vybojoval pro Moto Klub Bezinka Kamýk Jirka Czeller před Milanem Niemczykem a Martinem Prokešem. V dětech kralovali také Bezinkáři díky Šimonu Kovalskému. Ten vyhrál před Kristiánem Chromým a Martinem Gajdou.
O půl čtvrté odpoledne nastal ten pravý okamžik, aby se na trať vydali jezdci šestihodinového ostravského závodu aut. Široká startovní rovinka dovolovala postavit za sebe dvě řady silných speciálů, za ně jednu nahuštěnou řadu slabších, aby si to podle noční dohody rozdali nahusto už v první zatáčce, a za ně jako obvykle Amatéry a buginy do 1000 ccm. První se po mávnutí vlajkou na trati usadil KB system offroad team, za ním Autolive, hned potom se dopředu propletly buginy, nechyběl Kena offroad team, překvapivě také Jachy z Amatérů (alias Jarda Chytil s týmem) nebo Šadové s Petrem Páníkem za volantem.
Hned na startu došlo k několika zásadním okamžikům. Před první zatáčkou přišel o kryt motoru Wings speciál Trabi Petra Panky, když před ním prudce dobrzdil Patrol tým Křakov, alias „Krávy jedou“ a Petr se opřel do jejich zadního rámu. Výsledky této nehody jsou zaznamenání hodné. Z Petra odpadla zmíněná haubna (napružila se a vyskočila do vzduchu jako kus laminátu), pravá strana vozu šla do trsátek a s ní i kus motorové části s nárazníkem. „Krávy jedou“ měly poškrábaný lak na trubce rámu. Petr při této nehodě přišel mimo jiné i o vzduchový filtr, a tak zřejmě jen díky příznivému, neprašnému počasí (a Radkovi Šabatovi, který odřídil posledních asi 90 minut) mohl trabant dojezdit až do konce šestihodinovky na skvělém 4. místě.
Po velmi rychlém startu se v prostoru blízko časomíry auta chvíli strkala mezi sebou, jezdcům se nedařilo vejít do úzké šikany. Nakonec to byl Saša Semenov z Wingsů, kdo jako první zlomil kůl zabetonovaný do pneumatiky a zjednodušil cestu i ostatním vozům.
A Wings tým ještě jednou. Hned v prvním kole se vyskytly technické problémy na Broukovi, speciálu nad 2000 ccm, kdy přes prokluzující spojku nešlo zařadit správný rychlostní stupeň. Tedy přesněji vůbec žádný. Kluci sice po čase přišli na to, že když spojka zchladne, něco se tam nasázet dá, ale bylo to dobré maximálně na najetí do depa na vozík. Škoda, Wingsové se těšili na body.
Velkým zpestřením pro diváky byl souboj mrštných štik v rybníce, a to litrových speciálů. Stroje Polaris a EMU si zdatně dávali co proto a brali s sebou vše, co jim přišlo před "čumák". Místy se divákům i tajil dech, co řidiči těchto vozítek předváděli a do jakých soubojů se pouštěli. Jejich nejrychlejší kola nasvědčovala, že jim tato trať opravdu sedla. Oba řidiči v zápalu boje předvedli i tzv. boudičky. Jako první se to po cca hodině závodu povedlo Mirkovi Rothovi s jeho "pštrosem", tedy EMU 800. Vše dopadlo OK a mohl pokračovat v závodu. Jen diváci se při pomáhání divili, s čím že to řidič tohoto vozítka u volantu pořád hýbe a pak, když jim Mirek řekl: "Nemohu vám pomoci a ani nevylezu, jsem invalida. Hoďte mne na kola a jedu dál."
Jako druhý šel na bok a zpět na kola Bóža se svým Polarisem při předjížděcím manévru auta Jardy Chytila. Mirek Božík tu vůbec předváděl po mnoho kol neskutečnou radlici. Při tlačenici u časomíry přejel přes betonovou traverzu, utrhl z ní kus plechu a tahal ho dole pod sebou. Zatímco si diváci okolo trati mysleli, že musel prošlápnout podlahu buginy nebo cokoliv podobného, jeho jímal strach, že urval cokoliv z podvozku. Dokud ale stroj jezdil, tak ho tlačil dopředu. Utržená traverza tak šla ven až při střídání. Nakonec i Bóža tým dostihly technické problémy, závada na podvozku je odstavila půl hodiny před koncem.
Velká škoda, že tu těchto speciálů nejezdilo více, asi by to byl pořádný nářez. Bóža team se startovním číslem 53 nakonec vybojoval celkové 3. místo se 75 koly a EMU s číslem 88 obsadil celkovou devátou pozici se 68 koly. Výsledek mohl být ještě těsnější, kdyby se EMU neuklepal kontakt na baterii cca 15 minut před koncem. I když tuto závadu narychlo opravili, náskok svého soupeře nestáhli.
Ostravská trať byla sice krátká, ale náročná a tvrdá. Těžké sjezdy a výjezdy přehřívaly spojky a dávaly zabrat převodovkám, tvrdé podloží zase odneslo mnoho tlumičů. Na spojku dojeli například Rafani, kteří zůstali kvůli spečenému řazení viset v kopcích. Pro Vitaru Wings týmu znamenala konec zase porucha na diferenciálu, kterou se bohužel nepodařilo odstranit, a tak byl Trabant jediným zástupcem v autech, který uctil jméno pořadatelského týmu.
Na staré časy maratonů s bezejmennými hrdiny v depech zavzpomínal v Ostravě i Petr Borč, když mu na trati praskla náprava a bez váhání mu na pomoc po odtažení do depa přispěchali mechanici z Offroad centra Jase - nabídli centrálu, svářečku a jak ostatně padlo i na vyhlášení "jen díky tomu se na to Petr nevykašlal a nejel domů". Mnoho takových událostí bychom mohli popsat a je dobře, že se dějí a učí všechny okolo fair play.
Během závodu se na trať chvílemi snášel drobný déšť a okolo šesté padla tma. Po šesti hodinách, ve kterých nechyběly dramatické situace, byla připravena cílová šachovnice a oslavný ohňostroj pro vítěze i poražené.
Ve vozech do litru tedy zvítězil Bóža tým o sedm kol před EMU Racing týmem, v Amatérech se poté, co po 22 kolech odpadl Auto Jachy, bojovalo na druhém a třetím místě. Šadové s 56 koly nakonec zůstali třetí a Patrol Tým Křakov s kolem navíc vybojoval druhé místo. OffROAD Tým Jase zvítězil s velkou rezervou. Jejich 73 kol by i ve Speciálech nad dva litry znamenalo třetí místo a lepší než oni byl jen vítěz kategorie do 2000 ccm! V této kategorii, tedy ve Speciálech do dvou litrů, bylo na bedně dost těsno. Draci nakonec skončili třetí o tři kola za Rafany a vítězní Bobři najeli jen o tři kola více. V nejsilnější kategorii se na bednu propracoval třetí Patrol Mad Tým se 71 koly, druhý Autolive se 79 a ostravským absolutním vítězem se stal KB Systém Offroad Tým s konečnými 87 koly.
Velké díky patří celému Wings týmu, který věnoval přípravě skvělého závodu v Ostravě mnoho času.
Článek z www.offroadmaraton.cz
|
