Článek z www.offroadmaraton.cz
Letošní 12 hodinovku korunoval Bóža team se 158 koly
OffROAD Maraton Ústí nad Labem se odehrál na zcela nové trati na samém okraji města. Druhý nejdelší závod pro auta všech kategorií odstartoval v osm hodin ráno za účasti dvacítky posádek. Odhadovalo se, že auta stihnou během 12 hodin ujet až 550 kilometrů.
Zbrusu nová trať v nové lokalitě slibovala mnohé. Kopečky za městem vytvořily příjemnou kulisu dlouhému závodu. Mezi nimi nechybělo několik dost komplikovaných pasáží, a tak relativně krátká trať 4,5 km byla nakonec přiměřená i dvanáctihodinovce.
Velká honička se hned po startu rozpoutala mezi Autolive se st. č . 203 a KB Systém Offroad teamem se st. č. 277. Silná auta se vrhla kupředu zdánlivě nedostižně a podařilo se jim ujet, za nimi se ale hnaly buginy do 1000 ccm, které rychle využily své obratnosti, v trialové pasáži mezi stromy stáhly svůj náskok a na přelomu druhého kola se jim podařilo dostat na špičku. Ujaly se vedením, které nepustily do konce závodu. Váha jejich stroje znamenala oproti ostatním kategoriím obrovskou výhodu – elegantně projížděly nejen bahnem, ale také ostatními náročnějšími pasážemi. Ať už to byly stroje EMU nebo Polaris, jejich průjezd kolem zapadlých silných strojů skrze bahniště byl vždy pozdvižením pro diváky. Nejefektnější kreace měl samozřejmě Bóža Tým, nad jehož „nízkými průlety“ nad územím se pozastavovali často i jeho soupeři.
Posádky silnějších vozů se od samotného začátku potýkaly s nástrahami tratě i v místech, kde to traťoví komisaři neočekávali. Hned třetí zatáčka do příkré meze, cca 3 m vysoké, byla pro některé posádky tvrdým oříškem a zároveň pěknou zábavou pro diváky. I zdatní piloti týmů D- Perfect či Wings s Vitarou zde měli potíže a pokoušeli se o překonání několikrát za sebou, čímž na chvíli zablokovali výjezd pro větší půlku závodního pole. Jejich zdárné zdolání překážky bylo vždy honorováno bouřlivým potleskem nadšených fanoušků. Dalším zaseknutým ve stoupání směrem k depu byl OffROAD Centrum JASE. Exklusivně zde předvedl dřevorubecké umění, když si téměř odtrhl střechu svého Defendra o zlomený kmen bezinky. Po mnoha marných pokusech se místem prodrali všichni a pěkně se roztáhli na trati. V dalších kolech všechny posádky své umění jen zdokonalovali, až jím i tým Krávy jedou (amatérský Patrol st. č. 214) projížděl bez zbytečných průtahů s couváním a najížděním k rozjezdu.
Ještě větší komplikací než příčné stoupání za startem se ukázala být bažina v prostoru bývalého odkaliště. Místem se na začátku rýsovaly asi tři možné průjezdy, podél nichž se s úctou klanělo rákosí. Ale jen do té doby, než i zde začaly stroje zapadat. Tento problémový brod byl podle Honzy Šrajera, který trať stavěl, dlouhý asi tak 5 - 10 metrů. Ale jen do okamžiku, než první posádky začaly zkoumat terén okolo. Projížděly rákosím, které skrývaly pořádnou mělčinu. Bahno místy vytvářelo až metr hluboké koleje, ve kterých často končili i největší profesionálové. Například Draci či Wings team s oběma auty, nebo i Horský statek Cínovec či KB Systém offroad team. Skoro každý, kdo si tento průjezd vyzkoušel, musel přivazovat vyprošťovací kurtu.
Jako jedni z prvních se ven bez pomoci nedostali Wings s Vitarou. Na chvíli se je snažili vytáhnout KB systém, ale bez úspěchu. Láďa Čurda, vedoucí a majitel týmu Horský statek Cínovec a zároveň ústecký hostitel OffROAD Maratonu, zastavil (nejdříve v roli pozorovatele) auto Fajn rádia s Petrem Borčem, který se snažil Wings vytáhnout. Ten ale během okamžiku zapadl až „po břicho“ a nevypadalo to, že by se mu chtělo ven. Ani vlastní silou ani dalším zastaveným závodním vozem. Borčovo auto muselo být od Wingsů dokonce odříznuto, protože nešla ani vyvléknout kurta! Na řadu tak přišel naviják vyprošťovacího auta. Ten nejdříve vytáhl trochu naštvaného Petra Borče a poté auto Wings. Petr Borč pod hlavičkou Fajn rádia se vrátil do závodu a doufal, že se mu po letošních hodně nevydařených startech konečně začne dařit. V jeho autě byl letos už pátý motor! A pětka je asi jeho šťastným číslem, protože po nevydařeném startu, za který ani nemohl, dojel bez problémů celý závod.
Na záchranu aut si vyprošťovací skupina Šrája – Hrobař psala pořadník. Objevili se v něm i Kena Offroad team a Draci, které všechny okolo potrápili nejvíce. Jejich auto vyprošťovali skoro hodinu, během které zapadlo civilní vyprošťovací auto a i to další v pořadí mělo potíže a odjelo se „šrámy“.
Ve finále tak zřejmě nebylo auto, které by v popílku aspoň jednou nezůstalo. Dramatické okamžiky prožili Patroláci z Křakova, když jejich amatérský vůz při vytahování narazil na další bezinku, a to tak nešťastně, že udělali velkou díru do nádrže. Zatímco se snažili vyrobit „utěsňovací kouzlo“, nasadil situaci korunu tým Offroad centrum Jase, jehož Land Rover podklouzl ve svahu a celou vahou se položil na křakovského Patrola. Romantika, kterou ale týmy moc neocenily.
Památný moment bažiny bylo i zapadnutí velkého auta Wings - Brouka. Auto si sedlo do popílku opravdu hluboko. Z kabiny vyskočil pilot Tomáš a vytáhl, k velkému pobavení diváků, žluté lano vhodné asi tak na Fabii. Při tahání vydrželo přesně tolik, kolik byste od takového lana čekali, když s ním taháte dvoutunovou obludu po pás v bahně. Nic!
Průjezdná cesta bahnem byla jen středem, ale jen s velkou dávku štěstí a odvahy. Odsud vzniká nový výraz, Eismanova tečka. Eismani si to přes bažinu napálili pod plným plynem - a zapíchli se nosem do země. Nic příjemného pro posádku vevnitř:-) Tou dobou už čekal v depu na pokyny vyprošťovací traktor, neboť asistenční ARO ani ostatní „malé asistence“ již nezvládaly. Netrvalo dlouho a z cínoveckého statku dorazil očekávaný obrovský traktor („Lambotraktor“) a jal se dělat pořádek. Nevíme, kolika účastníkům budou jejich přátelé věřit, že je na závodech vytahovalo Lamborgini, ale můžeme to potvrdit... Stříbrný traktor se po prostoru pohyboval s ladností krasobruslařky, ale i na tu brzy došlo. Mohutný vyprošťovač našel svoji past, když hrabal a hrabal, až sednul na břicho. Další vyprošťovací traktor s ním ani nehnul! Musel přijet bagr, který ho za potlesku přihlížejících vybagroval ven.
Jako dobré ve zlém se ukázala solidarita závodníků - i ti největší rivalové si uměli pomoci.
V půlce závodu bylo absolutní pořadí následující. 1. Polaris tým, 2. Boža Tým, 3. KB Systém, 4. Bobr tým, 5. Wings team Vitara, když ze závodu pro technické závady odstoupil mj. tým D Perfect Draci.
Nejen neprostupné bahno dělalo posádkám problém. Každý si musel řešit své vlastní technické problémy. Tým Krávy jedou se st. číslem 214 měl potíže s kardankou, kterou se mu podařilo opravit a vrátili se na trať. Ale během dalších dlouhých hodin ještě spálil spojku. A i když to v kopcích hodně prokluzovalo, podařilo se mu auto udržet na trati až do konce.
Cínoveckým odešel zadní diferenciál a aby neoddělali vůz úplně a mohli přijet i do Ostravy, odstoupili. Ke stupňujícím se problémům stejně přistoupili také Eismani. Závod vzdali, když jim prasklo pravé zadní péro.
Potíže se nevyhnuly ani kategorii do litru. Bóža tým hodil trojitý odpíchnutý Rittberger a přeskočil místní vegetaci. Podařilo se mu ale dát stroj na všechny čtyři a znovu rozpohybovat. Ve finále předvedl neskutečnou honičku s Polaris teamem, kdy si oba soupeři nedarovali ani metr. Jeden z nich musel zákonitě odpadnout, a tentokrát to byl Polaris, kterému jako první selhala technika – uvařil motor a musel dobrou půl hodinu chladit.
Mezi Amatéry si body za čtvrté místo odvezli Eismani, kteří odstoupili v deváté hodině s najetými 52 koly. Krávy jedou neboli Patrol Tým Křakov najezdil 73 kol, což znamenalo třetí místo, dalo by se říct jen o kousek (v podobě deseti kol) za Auto Jachy Jardy Chytila a jeho Patrolu GR. Vítězství v kategorii patří nezadržitelným defenderistům Offroad Centrum JASE, kteří najezdili 104 kol.
V kategorii do dvou litrů odpadl nejdříve D-Perfect Tým a to ve čtvrté hodině s 23 koly. Do konce nevydržel ani Wings Tým. Jejich sto první okruh byl započítán hodinu před koncem závodu, a to i se zavařovaným řízením. Na bednu jim chybělo jen šest kol. Tam dovedli svůj vůz Suzuki Samurai Auto Magma Tým (dříve Bouráci III). I další pořadí bylo poměrně těsné. Jen o čtyři kola víc, tedy 107, najeli v závěrečném zúčtování druzí KB Systém, také na Samuraji. Skvěle jedoucí Bobr Tým se tentokráte dobře připravil a jejich stroj vydržel v dobré kondici až do konce. 107 kol znamenalo zasloužené vítězství. Pro zajímavost: Draci měli top kolo o 23 sekund rychlejší než vítězný tým! Na rozdíl od Amatérů výsledky z Ústí pěkně zamíchaly průběžným pořadím: Wings nyní vede o čtyři body a KB systém je i s Bobry ostražitě pronásledují.
Ve velkých speciálech odstoupil jako první Horský statek Cínovec - v půlce závodu se 60 koly. Kdyby jel ve stejném tempu i druhou půli, byl by druhý... Fajn rádio nejdříve opravovalo a pak statečně odkrajovalo ze ztráty. Výsledných 96 kol znamenalo šestou pozici. Stejný počet najeli i Patroláci MAD z Dobřan, ovšem o hodinu dříve a skončili pátí. Autolive vedl dlouho bitvu o triumf, ale v půli desáté hodiny se mu odporoučela technika a tak posádka sledovala vývoj na trati v roli diváka a modlila se, aby soupeři příliš nebodovali. 97 kol jim nakonec zajistilo 4. místo.
Na bednu bylo nutné najet více než sto kol, což se povedlo Kena Offroad Týmu. Na třetí místo je dovezl jejich Jeep Wrangler/BMV se 114 koly. Brouk Wings Týmu vydržel a stihl najet 117 kol a tak se (i přes příhodu s vyprošťováním) v týmu slavilo druhé místo. „Vítěz bere vše“, zpívá v jedné známé písni skupina ABBA. Tím šťastným byl opět KB Systém offroad team, tentokrát s náskokem 18 kol, který se výrazně vzdálil svým pronásledovatelům v průběžném hodnocení. I zde je zajímavé srovnání nejrychlejšího kola: KB Systém 4,26 minut a Bobři, vítězové kategorie do dvou litru, 4,21 minut.
V malých, ale šikovných, Speciálech do 1000 ccm byl nakonec EMU Racing Tým Jirky Batovce a Mirka Rota třetí. První dva týmy bojovaly až do konce. Oba si vyzkoušely, jaké to je jezdit po střeše, oba jezdily nejrychlejší kola pod 4 minuty a rozdíl mezi nimi byl jedna sekunda. Nakonec necelých pět kol dělilo Polaris Tým na druhém místě od prvního Bóža Týmu. Bóža Tým se stal i vítězem absolutním a to se 158 ujetými koly!
Neděle v Ústí patřila motorkářům a čtyřkolkářům
Ranní slunce, nahlížející skrz mlhu, hloučky diváků i týmových kolegů, bylo svědkem brzkého startu motorek ve druhém dni ústeckého OffROAD Maratonu. Na jezdce čekaly náročné čtyři hodiny v sedle!
Do nejdelšího závodu sezony se tradičně přihlašuje méně závodníků. Ne jinak tomu bylo v Ústí. Na trať, zasazenou do prostoru kolem odkalovacího jezírka na dohled od města, se vydala v neděli ráno necelá šedesátka závodníků. Ty byla ušetřena bezedného bahniště, které rozorali den předem automobilové posádky.
Z nové lokality měli soutěžící obavy, ale ukázalo se, že trať je schopná hostit i takhle dlouhý závod. Určitě je to i tím, že kličkování mezi stromy, kluzké výjezdy a sjezdy střídaly i dlouhé rovinky, kde si jezdci mohli tak trochu odpočinout. Snad jen mohla být delší, což by se mohlo podařit příště.
Po počátečních kolech, kdy byli jezdci ještě ztuhlí stejně jako okolní příroda pod přízemními mrazíky, vylezlo slunce a vše se začalo hýbat rychleji. Při nájezdu prudkým kopcem k rovince podél časomíry začali někteří skákat tak daleko, že časomíra byla ráda, že se prozíravě o několik desítek metrů přestěhovala. To na opačné straně trati běhal mráz po zádech traťovým komisařům na lesní cestě, kde závodníci dosahovali neuvěřitelných rychlostí. Ne všichni jezdci vydrželi celé čtyři hodiny, někteří závod skončili z taktických důvodů. Podstatné ale bylo, že nemusel zasahovat tým záchranářů a sanitka zůstala po celý závod na svém původním stanovišti.
Na trať se s dospělými vydala i čtveřice starších juniorů, kteří tentokrát jeli celou hodinu. Čtvrtý Jan Straka, třetí Jirka Czeller i druhý Patrik Neliba zvládli 16 kol, přičemž třetího od čtvrtého dělil čas 0:00:00:4, druhý zrychlil o tři minuty. Vítězství vybojoval Martin Fabrik s 18 koly.
Nejlepším pohárovým jezdcem v E1 se stal Pepa Jaroš se 72 koly, který měl na druhého rezervu 3 kola. V kategorii E2 to byl Mirek Otáhal z Enduro Zábřeh, jež měl před pronásledovateli rezervu jen dvě minuty a další tři závodníci byli hned v dalším kole. O tom, jak je čtyřhodinovka náročná, svědčí i příklad Jirky Elstnera, který si raději 30 sekund počkal před časomírou, než by se hnal do ještě jednoho kola navíc... S rozvahou Veterána zvítězil Radim Drga se svými 74 koly porazil všechny pohárové jezdce.
Dokonce ani mistrovská třída v kategorii Veterán nebyla rychlejší. Pavel Nusko se 71 koly byl třetí za druhým Květou Sedláčkem a prvním Mirkem Kukrálem, oba najeli 72 kol s rozdílem 5 sekund. V kategorii E1 se jelo trochu rychleji. Třetí Jirka Elstner (71 kol), druhý Jirka Slischka (75 kol) a vítězný Dan Galia (77 kol). V kategorii E2 to bylo podobné, třetí Tomáš Procházka (71 kol), druhý Petr Janeček (74 kol) a první František Faflík ml. (76 kol). Ovšem průběžné pořadí měli pod kontrolou i s odjetými dvěma hodinami vedoucí Marek Nešpor a za ním stíhající Rosťa Ondračka a Petr Bačík.
Čtyřkolkáři startovali v jednu odpoledne. O tom, jak zrádné může být zaváděcí kolo, poznal Petr Sýkora ze starších juniorů se st. č. 922, který ztratil olejovou měrku a s ní i většinu oleje. Ta se naštěstí ještě před startem našla, Petr závod odjel a dokonce o minutu zvítězil. Stejně jako ostatní brázdil rozježděnou trať, která začala prosychat a na některých místech dokonce prášit.
Závod byl ve všech třídách a kategoriích docela vyrovnaný. Mezi pohárovými jezdci byl nejrychlejší v kategorii SP Václav Bazika se 60 koly. 57 kol najel nejlepší Jarda Vogl na třístovce. Ruda Dvořák v TR nad 500 ujel 55 a Václav Šanc na TR do 500 52 kol. Mezi Mistry si nejlépe vedli ve Veteránech třetí Honza Bažant s 55 koly za Vláďou Kodim s 59 koly. Vítězný Vláďa Novotný byl lepší jen o 8 sekund! V kategorii Mistr 4x4 si s 59 koly dojel pro třetí místo Jirka Srb za Karlem Irlbekem (61 kol). Nejrychlejším byl Pepa Hort se 62 koly. A absolutně nejrychlejší časy jeli Mistři SP, i když ne o mnoho. Třetí v pořadí Petr Nejezchleba měl stejně kol jako vítěz 4x4, tedy 62. 64 kol zvládl Druhý Pepa Brand. Absolutním vítězem mezi všemi čtyřkolkáři se stal s 65 koly Martin Miřejovský, který se tím dotáhl na rozdíl pěti bodů na prvního průběžně Petra Nejezchlebu.
|
