Zlatý víkend WINGS teamu.
Šternberk u Jakuševa byl v létě a strašně se prášilo, ale v seriálu offroadmaratonu je na začátku sezóny a je vždycky blátivý. Co to bláto přinese neví nikdo a jak uspějí naše stroje je ve hvězdách.
I tentokrát jsme jen hádali, jak to dopadne a jestli se Vitarce konečně podaří dojet do cíle. Zatím bylo naše nejlepší umístění ve Šterberku 4 místo před 4 roky se Samurajkem po dvojité boudě Saši a Radka. Erik také loňský začátek" vypustil" a jezdil až na konci první desítky. Pepe dovede překvapit a jak se bude dařit našim juniorům po "tvrdé" zimní přípravě taky nikdo netušil.
Na začatek se chci klukům juniorům omluvit, za problémy s čipy. Vyzvedával jsem u holek pořadatelek čipy pro celý tým (7 ks) a buď já nebo holky přehodily Adamův čip s čipem Lukášovým a tak oba nefigurovali ve výsledcích. Lukyho se následně podařilo zařadit, ale Adama ne. Ondra pořadatel to zatím řešit nechce a tím je Adam poškozen, protože jel opravdu dobře.
Tak teda naši junioři - Štěpán i Lukáš na svých nových Bašmanech jeli asi své maximum, musí natrénovat řazení nohou, protože po loňských automatech mají sportky se standartním řezením a to je velká změna. Musí víc tedytrénovat jak fyzičku, tak řazení.
Adam jel výborně, nový rozšířený podvozek dovoloval víc, stoj krásně seděl a bylo vidět, že po loňské první sezóně na velkém stoji, už to umí a ví co si může dovolit. Jel pěkně a v cíli byl "neoficiálně" na 3 až 5 místě. Fakt super.
Honza v tom velkém blátě byl mezi 800 víc hendikepovaný než jindy a tak se nedalo moc čekat, ale jel svůj standart a myslím že umístění uprostřed startovního pole je úspěch. Chtěl bych, aby přestoupil do 300, kde bude mít větší šanci, takže zkusíme na konec sezóny přichystat jiný stroj.
Velkou šanci na bednu měl Pepe, ale po obligátních problémech s chlazením a pouze na zadní náhon dojel na krásném 4. místě. Kluci jeli dobře, Tomáš jako vždy hlava nehlava, Luďa s rozvahou a tak škoda stracených minut v depu, protože na třetího chybělo jen pár vteřin.
Vitarku jsme chtěli dostrkat do cíle co nejlépe, protože ve Šternberku se nám moc nedaří a zatím její nejlepší 6. místo na této trati nebylo nic moc. Do poslední chvíle se makalo na stavbě nové boudy, ale protože je na ní ještě spousta práce, hodila se zpět stará bouda a vyrazilo se na závody. Startoval jsem s Radkem, auto šlapalo krásně a věřili jsme konečně ve slušný výsledek. Proháněli jsme i velká auta a s malými jsme úspěšně drželi krok a Sašovi s Ladou jsme auto předávali na pěkném 4. místě. Saša jel tentokrát rozvážněji a při troše štěstí to i vypadalo na bednu (neplést s boudou). Štěstí ale opět sedlo na nějakého blba a nás nechalo na holičkách. Hodinu a půl před koncem Sašovi praskla litinová hvězdice (neznám odborný výraz), která je na náboji kola a na níž je upevněn disk. Takovou závadu nikdo nečekal a ani soupeři prý podobný problém nikdy neviděli. I tak celkové 5 místo bylo super.
A to nejlepší nakonec. Že je možné porazit všechny, tentokrát ukázal Erik a tím se zapsal do dějin WINGS teamu zlatým písmem, protože dojel pro první zlatou "medajli". Pro mnohé to bylo překvapení, největší asi pro Dobiáše, protože ten to nemohl rozdýchat ještě 2 měsíce po závodech a přestal nás zdravit a Erika nemůže ani vidět. Pro zasvěcené to ale takové překvapení nebylo. Erik kompletně zrepasoval stroj, zvýšil výkon a hlavně poctivě celou zimu trénoval a zvyšoval fyzičku. Denních 20 až 30 km na kole se projevilo nejen na výdrži, ale já si myslím, že hlavně na psychice, protože nastupoval na start s vědomím, že má dobrý stroj a dobrou zimní přípravu. Od začátku jel jak drak a první místo bylo opravdu zasloužené. GRATULUJI.
Pavel.
Článek z www.offroadmaraton.cz
Blátivý Šternberk otevřel sezonu – a bylo se na co dívat!
Poslední březnová sobota byla velmi očekávaná. Po dlouhé zimě už všechny offroaďáky svrběly ruce a v garážích se ladily stroje.
Týden před závodem bylo do prvního letošního klání seriálu OffROAD Maraton přihlášených rekordních sto motorek a sto čtyřkolek, které se těšily na úvodní dvohodinovku, naopak automobilů bylo na startovce minimum. K tomu všemu v závěru týdne velmi nepříznivá předpověď povětrnostních podmínek nevěstila nic dobrého. Rozmrzající půda na šternberském tankodromu, občas skrápěná deštěm, hrozila blátivým masakrem.
Když se v pátek začaly sjíždět první týmy, zdálo se být ještě docela hezky, po poledni se ale strhl slejvák a mraky v dálce hlásily další a další. I přesto se závodníci, převážně motorkáři a čtyřkolkáři, sjížděli dlouho do noci. Pořadatelé měli plné ruce práce je všechny naskládat do vyhrazeného depa a uhlídat, aby nejezdili po zasetých polích. Protože ještě do setmění přišlo několik vln deště, byli všichni jako bahňáci. Jen prostor pro auta stále zel prázdnotou.
Obavy o diváky vzaly v sobotu ráno za své. Velmi časný start motorek v 7:00 hodin ráno si tak užili hlavně závodníci, kteří na start dorazili, byť lehce nevyspaní. Stovka se jich vrhla na trať a bahno létalo na všechny strany. Kdo si z diváků nedal pozor, dostal slušný zásah. Už ve třetím kole byli všichni jezdi obalení bahnem.
Z kategorie E1 na startu chyběla asi polovina přihlášených závodníků, kteří závod odpískali hlavně kvůli brzskému startu. Tento rozdíl ale hravě vyrovnali závodníci z kategorie E2, kteří se sešli v počtu 62. Startovní pole doplnili ještě Veteráni o 16 závodnících a starší junioři, kteří se spolu s již ostřílenými motorkáři pustili na čtyřkilometrový okruh.
Krutá sedmá hodina, určená pro start, odměnila všechny zúčastněné příznivým počasím. V závěru dvouhodinového závodu dokonce vysvitlo mezi mraky i slunce. Bahno ale bylo tuhé a nepoddajné a nejeden závodník ho okusil na vlastní tváři. Jeden příklad za všechny – motorkář Martin Krejčíř se startovním číslem 757 poslal svoji KTM nejdříve do kamení a pak do stromu, bahnu se samozřejmě nevyhnul. Odnesly to řidítka a koleno. První se narovná, to druhé, doufejme, co nejdříve zahojí. Neúprosné blátíčko mělo jedinou výhodu, že závodník padal do měkkého. A i když mnoho závodníků nedobrovolně opouštělo sedla svého stroje, všichni odešli „po svých“ a zdravoní a asistence měla volno. Na častých kolizích se podepsala jarní únava i chybějící tréninky přes zimu.
V kategorii E1 si nejlépe vedl Dan Galia s 20 ujetými koly. Jeho nejrychlejší průjezd kolem byl rovných 5 minut. Druhý Michal Joklík měl o 2 kola méně a třetí Marek Slischka o 5. V kategorii E2 to bylo těsnější. První a nejrychlejší vůbec byl Martin Žerava s 22 koly (4:36 nejrychlejší kolo) k velkému překvapení druhého Maria Rybáře a třetího Romana Šišky, na které měl Martin dvě kola náskok. Ve Veteránech si nejlépe vedl Bohumil Michálek s 18 koly, který o jeden okruh ujel druhému Mirkovi Kukrálovi a třetímu Bedřichu Ježovi.
Mezi motorkáři Juniory většími, kteří jeli na 30 minut, zajeli všichni tři nejlepší 4 kola, podle časů takto seřazených na bedně: zlatý Marek Slischka, stříbrný Josef Jaroš a bronzový Pavel Nusko ml.
Ani do závodu čtyřkolek nenastoupili všichni přihlášení, v deset ráno jich odstartovalo na devadesát. Novinkou ve startovním poli je nová kategorie tzv. slabších strojů, kategorie čtyřkolek do 300 ccm. V ní při prvním závodu nastoupilo 9 závodníků a nejlepší Ivo Vacík najel pěkných 19 kol (pro srovnání jako třetí v kategorii TR), druhý skončil Zdeněk Husák a třetí Radek Novotný. Závodníci na 3. – 8. místě měli shodný počet kol.
Nejlepší Junioři větší stihli za svou půlhodinu odjet 4 kola. Nejlépe si s tratí poradil Pepa Saňa, který předjel druhého Jiřího Kvaššaje a třetího Lukáše Kobzu (Bořiči mýtů s.r.o.).
Velká poklona již tradičně patří závodníkům kategorie TRV, kterých, jak se zdá, letos přibude. Ve Šternberku si z 6 startujících nejlépe vedl Pepa Krovy, který najel 16 kol. Hned minutu za ním dojel František Šíma (Šíma Quad Tým) a o kolo méně měl Karel Zapadlo.
Boj hodný vrcholového závodu probíhal i v kategorii TR, kde si do poslední chvíle nemohl být nikdo ničím jistý. Na třetím místě Milan Junek zajel 19 kol stejně jako dalších pět závodníků. Druhý František Šíma (Polaris Team) jen o kolo navíc. A vítěze dělil od druhého rozdíl pouhých 10 sekund. V kategorii SP to bylo ještě těsnější. Třetí František Novotný zvládl 22 kol a vítězného Erika Lesáka dělilo od druhého Marka Dobiáše nepatrných 5 sekund. To byl závod!
Ještě než si čtyřkolkáři stihli otřít bláto z tváře a osvěžit se vhodným nápojem, na svůj první letošní start se natěšeně připravovali závodníci z kategorií Děti a Menší junioři. I když někteří ostřílení závodníci z loňské sezony chyběli, přibylo pár nováčků a závod byl opět atraktivní pro početnou kulisu závodníků i diváků. V nejmenších motorkách startoval Marek Straka (Straka transport), který si za odjetých 27 kol právem odvezl pohár za první místo. S motorkou v Juniorech menších stejně jako loni excelovala nebojácná Kristýnka Vítková (Valtr offroad team), která najela 33 kol a druhého Michala Volfa (NVT sport quad tuning) i třetího Michala Kříže (Enduro Team Orlová) předjela o tři kola.
Mezi nejmenšími čtyřkolkáři zajel nejlepší čas a 24 kol Honza Páník (Autodoprava Páník Petr), stejný počet kol měl i druhý Honza Dedera ml. (Andy Motors QUAD Racing team) a bronzový Lukáš Kolpek zajel jen o jedno kolo méně. Mezi čtyřkolkáři Juniory menšími exceloval David Stejskal (Quad ABECO Racing team) s 29 okruhy, těsně za ním se stejným počtem kol skončil stříbrný Lukáš Chytil (www.quadjachy.wbs.cz) a trojici nejlepších uzavřel Matěj Šrajer s 28 koly. Je vidět, že nejmladší offroaďáci nabírají zkušenosti a mnozí dospělí závodníci se nestačí divit zápalu a taktice, se kterou závodí, samozřejmě v rámci fair play. Jen tak dále!
Po ranních nejistých pohledech do depa aut se situace před polednem zlepšila – a na startu pak stálo 16 připravených strojů s nedočkavými posádkami. Trať byla tentokrát postavena volněji a bez větších nebezpečí, stačily hordy bláta.
Hned po startu se sice excelentně dostal do vedení červený vůz týmu KB Systému, ale ještě v prvním kole ho pilot neudržel na všech čtyřech a při jízdě na boku auto přišlo o kolo. Oprava nevyhnutelná, konec závodu však zdaleka ne. Odhodlaný tým opravoval rychle, aby se mohl brzy vrátit do hry, což se povedlo. KB záhy dohonilo ztrátu, částečně díky brilantní jízdě, částečně díky uvařenému Patrolu Wings Týmu. Zavzdušněný chladící systém odstavil speciál na několik dlouhých minut v depu, kde nejprve musel vydechnout, zchladnout, doplnit vodu a také nastartovat. Ani jedno ale nešlo hladce.
Oběma zmiňovaným týmům sebral vítězství matador maratonu Petr Borč v týmu s novým názvem WUKA OffROAD Team. Ten s přehledem zvítězil a v cíli měl na oba týmy náskok 6 kol. Na stříbrné pozici nakonec dojel tým KB Systém, který okrášlila Miss 2003 Lucie Váchová, kterou spolu s moderátorem Vlastou Korcem budeme vídat na offroadech snad pravidelně. KB systému se podařilo zajet i nejrychlejší kolo závodu 5,18 minut (v době, když doháněl ztrátu). Celkových 40 kol nakonec zajel i Wings tým 2, čímž získal bronzovou pozici (o 13 sekund za KB systémem.
Čtvrtým se stal „navrátilec“ Tým Cínovec s 30 koly. Oprášenému Jeep-Centru Chodovská stačilo 13 kol jen na předposlední místo. Závěr kategorie nad dva litry patřil kdysi slavným Šroťákům, kteří vyjeli do trati po roční pauze. Doufejme, že je uvidíme dříve než za rok a s lépe fungujícím strojem. Na obhlídce úvodního závodu OffROAD Maratonu byl i Pavel Jakušev z CFOR týmu, nebo Pepa Pelc z Tiger Týmu. Snad je tedy uvidíme příští závod i se stroji na startu.
V nižší kategorii do 2000 ccm se také krátké přestávce objevil SARA tým. Letošní seriál ale pro něj nezačal šťastně. Pouze s předním náhonem zůstal viset v bahně a už po čtvrtém kole musel odstoupit. Bouráci, nejmladší tým na scéně, si loni v Ostravě odbyli premiéru, při níž záhy přišli o spojku a odpadli. Nyní se jim dařilo lépe, i když v technice je stále co zlepšovat. Šternberských 17 kol stačilo jen na předposlední místo. Od loňska vyladěný vůz Draků D-Perfect týmu si vybral svoji smůlu na výfuku – upadl. Smůla by nebyla tak velká, kdyby s sebou nevzal převodovku. S 20 koly se na bednu nedostali.
Na domácí půdě se nedařilo ani Free Morava týmu. 26 kol také znamenalo při vyhlašování jen šampaňské a placku rumu na zahřátí. Na čtvrtém místě, stejně smolně jako ve velkých autech, dojel Wings Team I s 36 koly poté, co přišel se Sašou Semenovem za volantem o kolo.Velmi pěkný výsledek předvedli Rafani Čistá a všem ukázali, že jezdit umí. 41 kol znamenalo bronz.
Největší odměnou pro všechny diváky, kteří zůstali až do konce, byl souboj Offroad týmu Pořízek s OR Pro teamem. Bravurní let obou strojů z dílny Mirka Zapletala byl v závěru famózní. Jeden druhému nedaroval ani milimetr. Posuďte sami. Po pěti hodinách závodění byl rozdíl mezi prvním OR Pro Team a druhým Offroad týmem Pořízek pouhých 3,5s. Ano, čtete dobře, tři a půl sekundy.
To byl tedy Šternberk, jak má být - jen pro opravdové offroaďáky.
|
