Dobřany – to už je tradice 10 let krásných závodů, to jsou 24 hodinovky na kterých se sejde kompletní špička, aby bojovala o čtyřnásobný příděl bodů. Jsou to výjimečné závody ve střední Evropě, vždy s velkým doprovodným programem, spoustou jídla a pití, ale hlavně neopakovatelná atmosféra nočních jízd a ranních bojů s únavou a tecnikou.
I my jsme se důkladně připravili a smůla, která nás provázela byla opravdu neskutečná. Ale pěkně od počátku. Obě auta byla rozebrána, preventivně vyměněno spousta dílů, nabalili jsme všechny díly, které jsme v dílně a garáži č.5 našli, dokoupili co chybělo a věřili, že vše co nás potká půjde opravit nebo vyměnit.
I zázemí bylo dokonale připraveno. Vylepšený stan, nové reklamy, 2 sudy piva, spoustu nealko, 40 Redbulů proti únavě od pořadatelů a třílitrová láhev whisky na posilněnou. K tomu 5 litrů guláše, 3 litry silného kuřecího vývaru, 7 kg. naloženého masa (kuřecí, vepřové a bůček), 8 pecnů chleba, 20 rohlíků, 20 housek, 10 slaninových a 10 slaných, 15 koblížků, a spoustu dalších poživatin. Nesměly chybět 3 čtyřkolky a jeden skůtr pro pohyb v depu, ale hlavně pro přesun náhradních dílů kdekoliv na trať.
Do Dobřan jsme se přesunuli už ve čtvrtek, vybrali si krásné místo pro utáboření, rozložili stan a vybalili proviant. Protože byl už večer, dali jsme pouze pár škopků a zalehli. V pátek ráno jsme ale rozbalili nádobíčko naplno. Venku bylo 38 ve stínu, spoustu jídla a pití, auta nachystané, projížděli jsme se na čtyřkolkách a užívali si. Celkem nás bylo 14 v týmu - posádka Vitary ve složení Saša + Lada, Pavel + Pavlína, Radek + Jana, posádka Samuraje ve složení Radim + Kuba, Milan + Jan, Erik + Honza. Dále nás doprovázel Tonda a „soptík“ Adam. Vedle nás byli Preinerovci, kteří opět auta nejeli, dělali pouze doprovod Adéle na čtyřkolkách.
Večer začaly tréninky, sice místo ve 15 tak v 18, jeli jsme si projet trať na čtyřkolkách, protože nemělo cenu špinit auta. Na trati se ze všech přihlášených ukázalo jen asi 5 vozů. Ostatní odpočívali v depu. Depo se postupně plnilo závodníky, dojelo celkem 24 aut a stovka motorek a čtyřkolek. Pro velkou účat bylo depo letos na hlavní silnici mezi Dobřany a nájezdem na plzeňskou dálnici (uzavřeno od 15 hodiny pro běžný provoz). Na louce na místě kde bylo depo vloni postavili pořadatelé obrovské depo, kde v sobotu vystoupily kapely od nás a ze zahraničí (Laura a její tygři, a další), o půlnoci v půlce závodů tam proběhla velká ohnivá šou.
V sobotu ráno už adrenalin začal účinkovat v celém týmu. Já nervózně popocházel tam a zpět, Radek znova kontroloval Samuraje a Saša se rozhodl ještě narychlo znova přehodit kulisu převodovky na Vitarě, Jana polehávala, Tonda chystal Erikovi materiál, jen „děti“ vypadali, že jsou v pohodě.
Erik vyrazil na trať ve svém závodě sportovních čtyřkolek. Já ani Saša jsme tentokrát nestartovali, protože jsme nechtěli riskovat a chtěli zůstat fit na 24-hodinovku. Tři hodiny v tom vedru bylo fakt dost. Pořadatel nezajistil čipy, takže po závodě bylo opět hodně emocí při vyhlášení výsledků. Erik dojel na pěkném 11 místě z celkových 42 závodníků (vyhrál jeho kamarád Marek). Nebýt problematické penalizace za shozenou tyčku a mlíkem, tak by figuroval na vynikajícím 5-6. Místě. Adéla po dlouhé pauze jela taky dobře a obsadila 29 místo.
Před dvanáctou vše nabralo obrátky, auta se stavěly pod hlavní kopec, moderátor zpovídal posádky, hudba vyhrávala naplno. V Dobřanech je unikátní start – systém LeMans – závodníci po odmávnutí běží dolů ze startovního kopce, sednou do aut, musí se upoutat, nastartovat a vyrážejí zpět na kopec. Je to divácky velice přitažlivé. Já startoval před dvěmi lety, Radek vloni, takže letos s Vitarou byl na řadě Saša s Ladou. Protože jsme letos měli auta dvě, tak Samuraje startoval Radek s Kubou. V kopci jsme roztáhli oba transparenty (reklamy) a čekali na start. Obě naše auta stály hned ve druhé řadě. Naši seběhli celkem rychle, ale nějak jim nešlo kurtování do pásů, takže první řada odjela, ostatní už byli taky v autech a naši kluci pořád ne a ne odjet. Už to vypadalo, že je auta z dalších řad začnou strkat před sebou, ale nakonec kluci vyrazili a kopec vyjeli. Před léty, kopec vypadal hrozivě, dnes kdy máme mnohem výkonnější auta je to fakt hračka.
Saša jel na 4 místě, Samurajek za ním a my se těšili na krásné závody. Smůla ale přišla brzy. MOC BRZY. Po dvou kolech Saša dojel. Motor Vitary nejel, asi klika nebo šálky. Měli jsme sebou diferáky, kardany, startéry, altíky, ložiska, brzdy, … všechno, ale motor ne. Jeden rychlý telefon, Saša přesedl do Mondea a slušných 200km/h uháněl do Mělníka pro jiný motor. My jsme zatím vytáhli motor starý a čekali na Sašu. Jak přijel, bylo na nás ho zkompletovat a hodit ho zpět. Já byl jak na trní, zda se povede, Saša unaveně seděl, Radek s Milanem makali a byli šikovní.
Samuraj zatím kroužil, posádky se střídali a alespoň on nám dělal radost. V prvních kolech měl Samurajek problémy s chlazení, když jsme ale na kopečku odvzdušnili, jednou čumákem dolů, jednou nahoru a zase dolů, tak už to bylo po zbytek závodu dobrý.
Po 6 hodinách bylo vše na Vitaře hotovo a já s Pavlínkou se chystal ukázat soupeřům, že letos to s námi nebudou mít lehké. Ale když vypít kalich smůly, tak až do dna. Ujel jsem půl kola a motor zase nejel. Kluci přijeli za mnou na čtyřkolkách, koukli na to – rozvoďák byl na cucky. Odtáhli jsme auto do depa a začala znova oprava. Kluci potřebovali radu Radima, tak jsem ho rychle vystřídal v Samurai a zatímco já kroužil na trati, kluci smutně odstavili Vitaru, protože přidřené vačky nedovolovaly motor znova rozchodit.
Takže teď bylo třeba Samurajka dotlačit do cíle za každou cenu, protože smůly už bylo dost. Ten ale krásně kroužil po trati střídali jsme se všichni (vyjma Saši), Radim s Kubou, Milan s Janem, Erik s Honzou, Radim s Robertem (od Preinerů), Já s Pavlínkou, Radek s Janou. Asi o půlnoci utrpěl Samurai ránu do řízení, takže zatáčel pouze doprava a zatočit vlevo šlo pouze smykem nebo pomalu bez plynu. Soupeři měli ale větší problémy, takže jsme měli alespoň trochu štěstí a vyhnuly se nám problémy. Během dne a noci párkrát zapršelo, nad ránem byla mlha že nebylo vidět na 5 m před sebe, ale auto pořád a pořád kroužilo. Po rozednění se vysypalo ložisko na přední nápravě, Radek ho během hodiny vyměnil a kroužili jsme dál.
Poslední hodinku kroužil Erik s Pavlínkou a vše vypadalo v pohodě. My měli 7 kol ztrátu na Béďu a náskok 16 kol na Draky a tak už nebylo proč blbnou. Teda oni neblbli, ale místo aby si počkali minutku na konec závodu, tak hurá rychle ještě do dalšího kola, ať máme započítáno ještě jedno kolo. Takže vjeli do cíle asi 1 minutu před 24 hodinou, 1 minutu před odmávání konce závodů (jen pro informaci, kolo trvá 20-30 minut). Hned po průjezdu do dalšího kola, vyjetí na startovní kopec a následném při sjíždění dolů udělal Erik asi největší chybu dne, klasickou začátečnickou chybu. Jak se mu auto při sjíždění roztančilo, tak si přibrzdil, zadek ho začal předbíhat a protože auto mělo rozbité řízení, nebyl schopen zahnutím do leva situaci zvládnout a zůstal stát v dosti prudkém kopci šprajclý napříč. Byla to hodně nebezpečná situace, protože hrozilo, že se převrátí a bude se kutálet dolů asi 10 metrů z dosti prudkého kopce. Všiml si toho Saša s klukama a utíkali mu pomoct. Kurtu mu uvázali na střechu, přidržovali ho ať se neskutálí a Erik se snažil opatrným pojížděním tam a zpět znova získat stabilitu a vytočit auto čumákem dolů. Já jsem se snažil tlačit čumák dolů. Jakmile to už bylo OK, rozjel se Erik dolů, já uklouzl a strčil nohu pod zadní kolo. Ani si toho nevšimli, zpočátku to ani nebolelo, ale později se lýtko začalo dost ozývat.
A tak zatímco všichni postupně přijíždějí do cíle, Erik kroužin na 7 km trati sám. Toník se ho snažil na čtyřkolce dostihnou a říct mu, ať to zkrátí a jede do cíle, že už se čeká jen na něho. Erik ale kroužil a kroužil. V cíli už byli všichni, hlasatel už další auto nečekal a tak se všichni začali přesunovat k pódiu na vyhlášení. V cíli jsme zůstali jen my a ondra, aby nás odmávnul. Po 10 minutách čekání v prázdném cíli konečně přijel Erik, sice ho odmávli jako posledního, ale na krásném 7 místě. Byl to hrdinský výkon našeho Samuraje.
Čtyřkolky TR - tentokrát jme nejeli
Čtyřkolky SP - Erik 11. místo
Vitara - 10. místo
Samurai - 7. místo
Pavel
|
