Už nám to závodění chybělo, 3 měsíce pouze práce bez volantu a bláta je fakt hodně. Spousta práce a počasí nám nedovolilo auta odzkoušet a tak jsme na závody odjížděli přímo ze servisu.
Celá zima byla mírná, týden před závodama svítilo sluníčko a v úterý napadlo 20cm sněhu a vydrželo to až do pátku. Do Šternberka jsme přijeli už v pátek odpoledne, bahno všude kolem, kam jsme dohlédli. Postavili jsme náš stan, složili auta a vyrazili na trať. Auta držela, žádné problémy, všichni jsme se vystřídali za volanty, včetně našich mladých a tak jsme se moc těšili na start.
Večer se ještě jel závod „leštěnek“ a sprint speciálů. Mě čekal ráno závod čtyřkolek – traktorů a tak jsem odjel do hotelu. Kluci nastoupili na večerní start a začala pohroma pro náš tým. Radek nenastartoval Samuraje a Saša spálil spojku u Vitary. Než ale stačili uvažovat o nějakých opravách, přišla vichřice a začala úspěšně trhan náš stan. Narychlo ještě v pyžamu jsem přijel za klukama a za šíleného větru jsme sbalili zbytky stanu. No bylo to tak zabalit to všechno a jet domů.
Ale všechno se dá zvládnout a tak začínáme znova. Saša, Milan a Petr odvážejí Vitaru do servisu do Frýdlantu a celou od půlnoci až do rána opravují. Je třeba vyměnit spojku. Bláto jim na hlavy padalo celou noc, ale zadařilo se. Nevyspaní, ale spokojení se vrátili v 10 hodin do Šternberka. My ostatní jsme šli spát, protože nás ráno čeká spousta práce. Vstáváme brzy, já se chystám na závod čtyřkolek – traktorů a zbytek týmu (Radek, Kuba a Honza) začíná makat na Samuraji. Naštěstí je to pouze vadný alternátor.
V 9.00 odstartoval závod motorek a čtyřkolek. Bylo nás celkem 104 na trati, takže pěkná tlačenice na startu i na trati (53 motorek, 51 čtyřkolek). Závod se mi moc líbil. Sice jsem po dvou kole už jel bez brýlí, protože bláto od motorkářů mě kompletně zasypalo. Další kolo jsem hodil holkám brýle, ty mi je očistily, další kolo nasadily a pak už jsem viděl dobře. Na rovných dlouhých úsecích mi sportovní čtyřkolky i výkonnější traktory (já jel na 350, nejslabším stroji v poli) ujížděli, ale v úsecích s hlubokými blátěnými kolejemi jsem díky dobrým gumám všechny dojel. Tady měli navrch traktory s trvalým 4x4 (já jel jen zadní náhon) a sportovní se zahrabávali až po nápravy. Do cíle jsem dojel špinavý, ale spokojený. Byl bych schopen jet mnohem rychleji, ale stále jsem se snažil šetřit stroj, protože během závodu jsem míjel spoustu bláznů, kteří stroje buď utopili v blátě, zlomili nápravu nebo uvařili. Při vyhlášení výsledků jsem byl hodnocen na krásném 6 místě, později jsem se na webu objevil na 8 místě (zase problémy s časomírou a čipy – později také u aut.). Erik zastavoval častěji (občerstvení, strom, keř, brýle), já pouze jednou za jízdy a jednou pro brýle, takže v absolutním pořadí jsem před ním.
Na startu aut byla taky docela pěkná tlačenice, nepamatuji se, že by v prvním závodě sezóny bylo 23 aut (2x amatér, 12x malé a 9x velké). Vitara musí letos dokázat, že loňské jízdy na předních místech nebyly náhodné (a 3 nejrychlejší čas to dokázal), jenom musí zlepšit spolehlivost a hlavně je třeba, aby se na ni usmálo i to trochu toho sportovního štěstí. Samuraj je v podstatě novým autem, takže ten musí teprve ukázat, co v něm je.
Vitaru startoval Saša s Milanem a vedli si dobře, zajeli 3 nejrychlejší čas závodu na jedno kolo (celkový vítěz byl pomalejší). Úvodní hodinku se oťukávali se soupeři, rozbité přední světlo a zohnutá přední traverza (průměr 10 cm) a šrám na levém boku. Bláto je všude, soupeři odpadávají jeden po druhém, bagr vytahuje z bláta auto za autem a Saša jede dál. Auto šlape jak hodinky, z 9 místa na startu se Saša protlačil na 4 místo, pak se tlačil na 3 a znovu začala odcházet spojka. Druhou půlku závodu jsem jel s Pavlínkou, bylo to fajn honili jsme se i s velkýma autama. Asi po 3 kolech nám nešlo řadit dolů, jeli jsme převážně na dvojku a v dalším kole jsme uvízli v posledním malém kopečku, protože spojka už vůbec nezabírala. Pořadatelé nás odtáhli do depa. Nechali jsme spojku vychladnout a znovu (teď už s Peťou) jsem se vrátil na trať. Po dvou kolech ve stejném kopečku opět kvůli spojce stojím. Když se po pár minutách znova rozjíždím, „rozpárali“ mi kluci z Fajn rádia celý pravý bok. Doplížil jsem se do depa a odstavil auto. Nemělo cenu ho trápit. Jak spojka znovu vychladla a začala trochu zabírat, počkali jsme si na odmávnutí cílovým praporkem.
Samurajka startoval Radek spolu s Janou. Motor šlapal krásně, první kola zkoušel jak na tom auto je a vypadalo to fajn. Alternátor držel, nabíjení fungovalo. Po pár kolech ale začal vařit motor. Toho jsme se obávali, protože jsme chladič hodili dozadu, natáhli 5 metrů trubek a zatím neměli kde vyzkoušet. V každé kaluži bláto zalilo chladič do poloviny, jeden ventilátor se přidřel a voda vyvařila. Každé dvě kola bylo třeba dolít kanystr vody a tak ztráta narůstala. Jinak auto jelo a Radek v pohodě projížděl blátivými kolejemi, kde druzí čekali na vytažení bagrem. Po 3 hodinách se střídalo. Naši mladí (Kuba a Honza) si odbyli svou premiéru, měli ale smůlu, protože chlazení dělalo větší a větší problémy. Ke konci se k tomu přidal i problém se spojkou. Jeli ale slušně, uvidíme co ukážou příště. Poslední kola jel opět Radek, místo aby si počkal před cílem na odmávání, poslali ho diváci ještě jednou dokola, ale na auto už toho bylo moc. Museli jsme ho nechat dotáhnout do cíle.
Během závodu měly problémy všechny malé auta, včetně vítězného Demimoto, bez problému jel asi jen vítěz velkých – Valtr Offroad team. Hadex taky vařil, přezouval kola a Tomáš (tentokrát pouze jako divák) nervózně pobíhal a hulákal po svých lidech.
Teď je třeba rychle opravit auta, vyzkoušet je ještě ve Frýdlantě a těšit se do Sedlčan.
Pavel
|
