Podbořany (5h) - 3. místo
Auto jsme dostavěli a je čas ho trochu rozbít, teda otestovat, tak hurá do Podbořan. Za zimu jsme stihli kompletní karoseřinu, předělat elektrické rozvody, vyměnit náplně, zkontrolovat brzdy, opravit chlazení, tlumiče, palubní desku, předělali chlazení a vyřešili spoustu malých i větších problémů. Po motorické stránce jsme toho ale moc nestihli. Uvidíme.
Trať v Podbořanech je krásná, celkem jednoduchá a tentokrát i značně bahnitá, takže auto si dělalo co chtělo. Dlouhé rychlé úseky střídají hluboké brody, série děr plných vody, sjezdy a výjezdy, nechybí ani trialový úsek na kraji lesa.
Stejně jako každý rok spousta týmů nestíhá první závody, protože nemá dodělané auto a tím že se letos začíná ještě dříve, chybělo na startu spousta aut. Nás už ruce svědily a tak jsme se na závody těšili moc. Tentokrát bylo na mě a na Radkovi vyjet na trať jako první.
Startovali nejprve velké auta a po dvou minutkách malé auta, což bylo fajn, nemačkali jsme se tak moc v první zatáčce, nicméně jsme se poťukali a „pokřtili“ nově udělanou fazónu auta. Raději jsem přibrzdil a rozhodl se honit ostatní kluky zezadu. Moc mi to nešlo, seděl jsem poprvé v novém autě a nemohl jsem si zvyknout na chování auta, vysokou spojku, sílu motoru. No zkrátka nic moc. Po třetím kole jsem ztrácel 6 minut, pak jsem se teprve rozjel a honil kluky. Docela se dařilo, stáhnul jsem to na 2 minuty, držel 3 místo a doufal v postup výš.
To auto na to mělo. Pak přišla jedna díra, urval jsem výfuk, výkon šel rapidně dolů, v další díře plné vody jsem ji nabral do rozdělovače a bylo po nadějích potrápit kluky na prvních místech. Auto jelo, ale už to nebylo ono. Jinak vše drželo dobře.
Druhá půlka závodu, která následovala po 2 hodinovém maratónu motorek a čtyřkolek, se jela na ještě více rozbitém povrchu, tentokrát opačným směrem. Že je trať víc rozbitá a jezdilo se pomaleji svědčí časy, které byly o minutu na kolo horší. Za volantem mě vystřídal Saša, spolujezdce mu dělal Radim. Elektriku jsme se snažili v pauze opravit a protože to jde Sašovi lépe než mě, doufali jsme, že se posune o stupínek výš.
Nic ale nevyšlo, elektrika začala opět zlobit a v druhém kole Sašovi shořela spojka a bylo po nadějích. Nezbývalo než sledovat soupeře na trati a doufat, nám najeté kola budou stačit na udržení pořadí.
Alespoň v něčem štěstí při nás stálo, soupeři měli také potíže a tak se nám podařilo uhájit třetí příčku za Bedřichem na Jimmym a Drakama na dvoulitrovém Samurai.
Velké auta tak dramatické nebyly, jasně zvítězily Ekonomky, kvůli potížím (zase a pořád) nemohli jet Preineři na plný výkon a obsadili druhé místo a na třětím místě s jedním odjetým kolem byli nováčci s Géčkem.
Auto vypadá, až se sním naučím jezdit, že může prohánět i kluky na vyšších místech. Nejlepší čas na jedno kolo byl jen o nějakou vteřinku horší než vítěz. Tak snad příště.
Pavel
