Šternberk (6h) SAMURAI - 7. místo, VITARA - 10. místo
Takže jsme se po 14 dnech vrátili do Šternberka. Tentokrát to nebyl CFOR ale OFFROADMARATON kdo připravil v tomto vojenském prostoru krásné závody. Celé si to vzal pod patronát VALTR OffROAD team a připravil všem účastníkům krásný víkend. V pátek po příjezdu většiny závodníků a dakarského účastníka Macíka jsme uspořádali krásný průjezd městem, vpředu auto rádia Čas, na konci městská policie a mezi nimi barevná paleta závodních aut. Bylo na co koukat a obyvatelé Šternberka dostali krásnou pozvánku na závod. A taky že jich přišlo spousta, byla to po dlouhé době určitě největší návštěvnost, odhad byl kolem 3000 diváků.
Večer nám Valtři nachystali pivo, vepřová kolena s křenem a nakonec ohňostroj. Ráno před závodem čtyřkolek nastoupil moderátor a živá kapela a vytvořila příjemnou atmosféru. Závody mohly začít. Po závodech motorek a čtyřkolek jsme nastoupili na start my. Bylo krásné opět vidět vedle sebe oba Wingsi. Tak ale jednoduché to nebylo. Ještě večer to vypadalo, že pojede jen Vitara.
V pátek večer jsme jeli odzkoušet auta, zjistit všechny zádrhele, odhalit ta správná místa na „budku“ (a byly asi tři) a okusit trať. Jezdili jsme Vitarou a Samurajkem asi hodinu, vše bylo OK, Saša dvakrát zapadnul, Michal se učil pořádně se držet a vše vypadalo fajn. Poslední kolo tréninku jsme jeli pomalu za s sebou, já Vitarou a Radek Samurajem. Najednou Radek nikde, Kolečko se polámalo, zadní kolo Samurajka zůstalo na trati a Radek jel ještě 20 metrů dál. Nezbylo než shánět odtah. Valtr nás odtáhnul na plošině do depa a my šli smutně spát.
Ráno jsme se vrhli na opravu. Povolilo naštěstí jen ložisko a nic se nepoškodilo. Asi po hodině bylo vše opraveno, kluci jeli projet auto a vrátili se s dalším problémem. Už dříve vyskakovala redukčka a objevili důvod. Krátký kardan měl oba kříže špatné. Chvíli jsme sháněli po depu náhradní kardan, náš zůstal na dílně. Kardan i když jiný jsme sehnali, tak jsme museli oba kříže přehodit a přelisovat v polních podmínkách. Všechno se to stihlo a tak na startu stála Vitata - já a můj nový navigátor Michal a opravený Samuraj – za volantem Radim s novým navigátorem Erikem. (když jedeme oběma autama, je třeba doplnit tým o další členy).
Śtart byl poměrně klidný, ale hned na rovince za startem to bylo trochu divoké. Dlouhá rovinka po startu sváděla k pokusům posunout se o pár míst dopředu. Povedlo se to i mi, vyžduchal jsem si místo o dvě pozice lepší, ale v první šikaně jsem ubral o něco dříve a zase mě dvě auta předjeli. Snažil jsme se držet se ve skupině se všemi a málem jsem Míšovi předvedl, co je to jít na budku. Dost se prášilo a na delší rovince nedaleko před cílem jsme přehlédli příčnou díru a v plné rychlosti do ní vletěli. Auto se postavilo na přední nárazník a jak jsme zjistili druhý den na dílně, zohnuli jsme přední část žebřinového rámu. Rána to byla obrovská, hlavy nám šly dopředu jak vystřelený balón, za krkem mě bolelo ještě dalších 10 dní. Díky zohnutému rámu se opírala tyč řízení o rám a tak auto zatáčelo doprava jen málo a od té doby jsme museli 3 zatáčky v každém kole projíždět na dvakrát. Vitara jinak jela velice pěkně, ale problémy v zatáčkách nás stály lepší umístění. Po několika kolech nám opět upadl výfuk a jeli jsme „turbo“. Byl to už třetí výfuk. Spojka tentokrát držela a jiné problémy se nevyskytly. Samuraj jel spolehlivě. Sice pomalu, ale kolo drželo a další větší problémy se neobjevili.
Po necelých třech hodinách jsme se vystřídali a Saša s Ladou vyrazili na trať. Moc si nepojezdili. Udělali jedno kolo a skončili. Zlomil se čep na přední nápravě a následně nato tlumič. Radek s Janou a Radim s Erikem spolehlivě vedli Samurajka do cíle celkové sedmé místo bylo maximum co šlo vyjet. O první místa se podělili Jimmici (Zapletal, Pořízek, Žitnik) a ve velkých Šroťáci, Valter a Preiner.
Pavel
